Čižinský lidovcům

nebo Čižinský sobě

Poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský míří se svým nezávislým uskupením Praha sobě do vedení hlavního města. Co to bude znamenat pro jeho mateřskou KDU-ČSL? ptá se politolog Vladimír Hanáček.

Lidovecký poslanec a starosta městské části Praha 7 Jan Čižinský zahájil podpisovou akci na podporu kandidatury nezávislého uskupení s názvem PRAHA SOBĚ do nadcházejících podzimních komunálních voleb v hlavním městě. Navazuje tak zřetelně na úspěch nezávislé kandidátky PRAHA 7 SOBĚ z roku 2014, která dokázala v této městské části získat přes 43 procent hlasů a obsadit většinu mandátů v zastupitelstvu. Na této kandidátce se pozoruhodným způsobem „skryli“ holešovičtí členové KDU-ČSL s nezávislými osobnostmi, schopnými oslovit širší spektrum voličů. Prim však hrál právě místopředseda pražských lidovců Jan Čižinský.

Tento dnes 39letý historik a původní profesí učitel latiny představuje zvláštní úkaz nejen pražské, nýbrž celé české politické scény. Členem KDU-ČSL je již od svých 25 let a mezi lidovci nepatří k žádným outsiderům. Za stranu kandidoval v komunálních volbách vůbec poprvé ještě jako nestraník již roku 1998, v minulosti pracoval jako asistent významných lidoveckých politiků Cyrila Svobody a Mariana Jurečky a od roku 2006 se pravidelně objevuje na její kandidátce ve volbách komunálních i sněmovních.

Zvláštní úkaz nejen pražské politické scény. Foto Wikimedia

Že na nich není pouze figurantem, pak potvrzuje skutečnost, že v letošních sněmovních volbách obdržel přes 6700 hlasů a přeskočil lídra kandidátky a ministra kultury Daniela Hermana. Vedle postu starosty městské části a zastupitele hlavního města Prahy za Trojkoalici zelených, lidovců a Starostů coby nominant KDU-ČSL se tak nově stal i lidoveckým zákonodárcem.

Od některých již začala znít kritika, že kumulace těchto tří funkcí je nemístná. Čižinský působí v uvolněné funkci na postu starosty Prahy 7. Post pražského zastupitele pak vykonává neuvolněně. V Poslanecké sněmovně je hned několik poslanců, kteří vykonávají vedle poslaneckého mandátu ještě uvolněnou funkci v samosprávě (mezi nejvýznamnější patří například místopředseda ČSSD, poslanec a starosta východočeského Náchoda Jan Birke).

Na rozdíl od nich ji ovšem Čižinský nevykonává desítky až stovky kilometrů od Poslanecké sněmovny, nýbrž jen několik zastávek tramvají z Malé Strany. Z časového hlediska je tedy propojení výkonu obou postů pro něj nepoměrně snazší. Zároveň coby poslanec zvolený v hlavním městě může Čižinský propojit práci starosty městské části s „terénním“ výkonem poslaneckého mandátu v každodenním kontaktu se svými voliči.

Tato charakteristika dokresluje nejdůležitější rys politické pozice Jana Čižinského. Jde o výjev výlučně pražský, jen těžko napodobitelný jinde, v periferních českých i moravských regionech. O to více je zajímavé, že právě v prostředí hlavního města se Čižinskému podařilo získat takto exkluzivní politickou pozici právě v barvách křesťanské demokracie, o níž se tvrdí, že velkoměstskému voliči obvykle nemá co nabídnout.

Jan Čižinský je dokonale srostlý s prostředím své strany a věrohodně reprezentuje její politiku i ve svém osobním životě. Čižinskému, který působil od mládí ve skautu, se podařilo skloubit tradiční lidovecká témata, jako je podpora tradiční rodiny a propojení práce a volného času s agendou blízkou velkoměstským, hodnotově liberálnějším a zároveň socioekonomicky dobře situovaným voličům. Zaujal je zejména tématy, jako je transparentnost veřejného rozhodování a přímá participace občanů na něm, stejně jako smysluplné investice do veřejné infrastruktury, tedy šetrné k veřejným rozpočtům a postavené do kontrapozice vůči nesmyslnému vyhazování peněz za neprůhledné projekty.

Praha na prvním místě

Že je Praha a její problémy u Čižinského na prvním místě, pak dokresluje právě úmysl postavit nezávislou kandidátku do komunálních voleb v roce 2018. S ní chce Čižinský přepsat politickou mapu Prahy. Obklopuje se občanskými aktivisty a kandidátku se snaží prezentovat jako principiální alternativu stávajícího magistrátního establishmentu s cílem vyhrát volby,

přičemž jedním dechem dodává, že jeho práci koaličního zastupitele na pražském magistrátu tento projekt nijak nenarušuje. Otázkou však zůstává výkon poslaneckého mandátu.

Jan Čižinský veřejně prohlásil, že pokud bude zvolen do čela hlavního města, poslanecký mandát složí. Tento slib se však netýká jen časového odhadu výkonu funkcí a nemožnosti je reálně skloubit. Ve skutečnosti odkazuje k daleko hlubší dimenzi politické budoucnosti Jana Čižinského. Složení poslaneckého mandátu by v případě, že by byl zvolen pražským primátorem za nezávislé uskupení, znamenalo zbavit se i poslední funkce, do níž byl zvolen za KDU-ČSL. Jeho strana oficiálně projekt nezávislé kandidátky nepodporuje, respektive žádné takové veřejné vyjádření od jejích představitelů nezaznělo. Naopak, ve stejnou dobu pražští lidovci vyhlásili primární volby k výběru kandidátů do komunálních voleb v hlavním městě. Nominační konference se má uskutečnit 19. února příštího roku.

Znamená to snad, že Čižinského podpisová akce za nezávislou kandidátku signalizuje jeho faktický rozchod s mateřskou stranou? Ne nutně. Pražští lidovci mají na výběr. Buď se k jeho projektu připojí, a pak mají reálnou šanci na vlastní nebývalý volební úspěch v Praze, byť se skrytou značkou a oslabenou identitou (tak jako tomu bylo právě na Praze 7). Druhou možností je, že Čižinského projekt odmítnou, a pak ho fakticky vydělují ze svých řad. Anebo učiní to, co je z hlediska volební taktiky často aplikováno v menších městech: strana oficiálně sestaví vlastní (samostatnou nebo koaliční) kandidátku a Čižinského projekt nahlédne jako „béčko“ sebe sama, které se ovšem může stát i „áčkem“, a tedy vítaným silnějším koaličním partnerem na pražském magistrátu.

Jediným handicapem je, že pražské vedení KDU-ČSL si rozhodně nemůže být jisto, že bez Čižinského se lidovcům podaří do pražského zastupitelstva dostat. Jan Čižinský však příslibem složení poslaneckého mandátu fakticky poskytuje pražským lidovcům dobrovolný ústupek. Pokud by rezignoval, výkon mandátu by nastoupil bývalý ministr kultury Daniel Herman. Je veřejným tajemstvím, že Herman má osobně velmi blízko k pražskému předsedovi KDU-ČSL a současnému pražskému radnímu pro kulturu Janu Wolfovi. Podobně známý je i fakt, že mezi Wolfem a Čižinským panuje dlouhodobá rivalita.

Nezaujatému pozorovateli se tak Čižinského akce může jevit jako přehnaně solitérní a vůči městskému vedení své strany (jehož je paradoxně sám členem) svého druhu vyděračská. Pražští lidovci však mohli s podobnou ideou vytvořit širší zastřešující projekt aspirující na volební vítězství přijít sami, a to nikoliv až nyní. Zabránili by tak přinejmenším tříštění svých vnitřních sil. Praha nikdy nepatřila mezi bašty křesťanských demokratů a Jan Čižinský je svým specifickým politickým přístupem i stylem svého druhu výjimkou z tohoto pravidla.

Respektive bude jí do té doby, dokud se s vidinou volebního úspěchu se svou stranou fakticky nerozejde, a to ani ne tak intencionálně, jako spíš z hlediska výsledného efektu. Nutno dodat, že takové vyústění by poměrně výrazně poškodilo nejen pražské lidovce, ale v podstatě KDU-ČSL jako celek. Doposud totiž mnozí o Čižinském hovořili jako o nadějném lídrovi své strany i na celostátní úrovni. Na ní se Jan Čižinský bez Prahy neobejde. Bez lidovců možná ano, avšak pouze tehdy, pokud mu to jeho svědomí dovolí.

Autor: Vladimír Hanáček

20. 12. 2017